Do smíchovského sklepení, jinými slovy music klubu Futurum, jsem toho večera odcházel splnit hned dva základní cíle. První byl poměrně snadný, a sice poněkolikáté si zopakovat první odstavec předmluvy old school death metalového slabikáře za asistence GRAVE, tím druhým byla alespoň kosmetická korekce poměrně rozpačitých dojmů z předchozích živých vystoupení NILE a BELPHEGOR. Jak už to tak v podobných případech bývá, jeden cíl se podařilo splnit na potřebných 100%, druhý nikoliv.

Svátek smrtícího kovu odstartovali statičtí AMON DIN ze Srbska, kteří odprezentovali valivý death metal ze staré školy mírně říznutý občasnými thrashovými výpady. Na svých myspace stránkách mají sice uvedeny inspirační zdroje typu MORBID ANGEL, nicméně k dosažení alespoň revivalového statutu nesmrtelné US legendy jim ještě pořádný kus chybí. Poslední položka setlistu však svojí rozmanitostí poněkud ospalý dojem z performance AMON DIN trochu vylepšila.

Po menší přestávce opanoval pódium autoritativní předák Helmuth a trojice jeho poddaných z BELPHEGOR. Rakouskou black/death metalovou stálici si čas od času velmi rád dopřeji z řadových desek, leč po koncertním setu pravidelně odcházím zklamán, a ani úterý druhého září bohužel nebylo výjimkou. Atmosféra ze studiových nahrávek tatam, zvuk jedna ohromná ostnatá koule valící se napříč klubem, po melodické stránce kapely ani památky. Jistě, agresivní pojetí prospělo skladbám typu „Lucifer Incestus“, nicméně třeba moji favorizovanou „Swarm Of Rats“ z páté řadovky „Goatreich - Fleshcult“ doslova a do písmene zabilo. BELPHEGOR mě nepřesvědčili ani tentokrát, nezbývá než věřit, že při příštím setkání bude o mnoho lépe.

To už však přichází vyzáblý pán v dresu DISMEMBER a zve nás všechny na společnou cestu proti proudu času až na úsvit devadesátých let minulého století. „Into The Grave“ (obvyklá zavírací skladba tentokrát překvapivě zahraná hned jako druhá v pořadí), „You´ll Never See…“, „Turning Black“, „Deformed“, „Soulless“… krásné vzpomínání, při kterém musel běhat mráz po zádech všem oddaným příznivcům ryzího stockholmského soundu. Poslech dvacet let staré klasiky GRAVE ve mně dnes navozuje stejné pocity, jaké zažívám při projekcích letitých černobílých filmů nebo při procházení zažloutlého obsahu dávno zapomenutých fotoalb. Ať už jsem severskou legendu viděl v předprogramech EXODUS, CRYPTOPSY či IMMOLATION, vždy jsem si odnesl velmi hluboký, zvláštní nostalgií protkaný zážitek. Ve skvělé formě pějící Ola Lindgren (ostatně jak jinak, nepamatuji si, že by majitel učebnicově seštelovaných hlasivek někdy selhal) a trojice jeho společníků zavítala i do tracklistu nového alba „Dominion VIII“, přičemž předvedla třeba rychlovku „Fallen (Angel Son)“ nebo „Bloodpath“. GRAVE vystřihli vysoce intenzivní a energií nabitý set, většinu skladeb zahráli mnohem rychleji než z řadových desek, zejména pak prvohorní vykopávka „Deformed“ vyzněla opravdu drtivě. Osobní vrchol večera a velké díky do Stockholmu.

Spolu s NILE do Futura opět nemilosrdně vtrhává ona zvuková koule a kromě „egyptské“ atmosféry bohužel pohřbívá i celou Kolliasovu artilerii. Vyzkoušel jsem snad všechna dostupná místa v klubu, pobytem na obou stranách pódia počínaje a postojem u zvukaře konče, leč zcela bez úspěchu. Před útočícími decibely (zvuková intenzita byla skutečně na hranici únosnosti) se nakonec uchyluji do předsálí, kde trpělivě vyslechnu „Sarcophagus“, „Black Seeds Of Vengeance“, „Papyrus Containing The Spell To Preserve Its Possessor Against Attacks From He Who Is In The Water”, „The Essential Salts”, „Unas Slayer Of The Gods”, „Ithyphallic” nebo „Lashed To The Slave Stick”. Obecenstvo je však unavené, nepomáhá ani neustálé Toler -Wadeovo hecování a tak NILE dohrávají svůj set spíše jen tak z povinnosti. Díky přepálenému zvuku bohužel neodcházím bohatší o nevšední USBDM zážitek, ba právě naopak, co nejrychleji unikám před decibelovým terorem zpět do relativního klidu smíchovských uliček.